Bublina jde do školy.Všechno máme, jen netuším co se nosí první den paní učitelce.Mě nosí svěřenci pouze problémy. Jelikož  ani strýček Google si nevěděl rady, založila jsem si FB a našla tu "správnou skupinu"...chtěla jsem napsat maminek,ale to necharakterizuje tu bláznivou skupinu ženštin a jejich nápady. Bonbonky div nevezly na tragaču,kytice by nejraději umělé aby dlouho vydržely a jiné prapodivné upomínkové předměty. Navrhla jsem přitáhnout kamenné kolo jako na ostrovech Yap. Nebo permanentku do botanické zahrady,ať si paní učitelka vybere dle svého gusta. Byla jsem ze skupiny vytlačena. Tss.

Po odborné konzultaci  s kolegyněmi z prvního stupně jsem dospěla k závěru,že jsou i tací,co nedávají nic.Což je po několik let naše škola.Vrhla jsem se tedy na kompromis.Místo kola květináč, místo botanické zahrady květinu.

Času bylo málo,zhruba 20 min na realizaci celého projektu.Pršelo, foukalo, bylo nevlídno. Nic mne neodradilo.

Nejbližší byl Baumax. Vtrhla jsem jak uragán a slídila jak Holmes. Našla! Tři květy bůhvíčeho,ale vypadaly hezky, i listy to mělo. Běžím dál a hledám vhodný květináč. No vyber něco ve chvatu a záchvatu. Druhý úlovek. A ještě to k sobě ladilo.Fajn.Vystát frontu u pokladen, čím méně lidí,tím delší čas, to tak je. To předvídal už Einstein, když blábolil o relativitě času.

Vyběhnu ven k autu a....nemám klíče.Mám,ale hluboko v kapse.Uchopím květinu za stonek...HUPS!

Květináč na kousky, hlína na hromádce, květina bez kořenů.Vzteky jsem hodila květinu za zbytkem a dupala a dupala.Do toho tak hezky pršelo a foukal vítr a kolem chodili lidé.....stydno mi bylo. Nemohla jsem nechat hromadu hromadou a nezbylo než ...naházet do auta.Mokrou hlínu, kousky květináče, kořínky, stonky, špinavé květy. Až budu někdy řvát na dceru a poukazovat na binec v autosedačce...třeba si vzpomenu.

No nic, úprk a stejný scénář.

o 24 hodin později.....slavnostní den....nikdo nic nenese.Tedy  kromě jednoho pochodujícího pytle s bonbonama...dítě asi zapomněli doma.